O mých básničkách

Když náladu mám ryzí,či mi štěstí v dálce mizí,
nepouštím si plyn či televizi,
ale mám pro sebe lepší vizi.
Vezmu tužku, papír a namísto slziček,
vymýšlím řadu básniček.

Nejsou to žádná veledíla,
ale dýchá na mne z nich velikánská síla.
A o čem povídám Vám v básničkách?
O mé velikánské lásce – přece o KOČIČKÁCH.

Tak pokud Vás to zajímá – co rozesměje mne,
či mne dojímá,
tak přečtěte si následující básničky
a prosím, MĚJTE RÁDI KOČIČKY!!!

Jak rychle roste kotě ??

Jak rychle roste kotě?
Nejdřív je maličké a spinká v botě.

Jak čas v běhu šílí,
koťátko roste a sílí.

A než Ti sen zmizí z podvíčka,
je z koťátka maličká šelmička.

Už nespinká v botě,
touží jít do světa skulinkou v plotě.

A než se pole klasů dočká,
tak z koťátka je velká kočka

Vánoční 2005

Na zem se snášejí sněhové vločky,
z okna je sledují všechny mé kočky.

Z kožíšků sálá jim teplo a klid,
tak jako ony, bych chtěla se mít.

V bezpečí pelíšku svůj sen si snít,
se všemi i s životem smířená být.

Broukat si pod vousky tichounkou písničku,
o tom jak dobře je v hebounkém kožíšku.

Našlapovat tiše, najít tajné skrýše,
dobrůtky mít v břiše.

Mít instinkt jež odhalí mi v pravý čas,
kdo přítel můj a kdo jen podlý lhář.

Nepoznat intriky, jen lásku a čistý cit,
za každou nepravost jít hned se bít.

Venku už nesněží, není nač koukat,
Mé kočky tichounce začaly mňoukat.

I ony cítí ten vánoční čas,
i v nich se ozývá tichounký hlas.

Nabádá k lásce, klidu a míru,
jen v těchto hodnotách najdeme sílu.

Kočičí oči
(Inspirováno těma nejkrásnějšíma očima - očima koček)

Dívali jste se někdy zblízka,
do očí Vašeho kočičího Štístka?!

V kočičích očích objevíte touhu a také dálavy,
někdy velkou lásku, bohužel i bezpráví.
Uvidíte tužbu poznat nepoznané
a také prosbu, smět pohledem někomu říci - můj milovaný pane...

Je v nich hodně něhy, když Vás má moc ráda,
často však i zloba, když má Vás za neřáda.

Když ji něco bolí, má přes očka třetí víčka,
to abyste neviděli, jak je jí těžko u srdíčka.

Ať jsou oči kočky oranžové, žluté, zelené, či modré jako nebe,
nakonec vždy uvidíte ODRAZ SAMA SEBE...!!!!!!!!
Jak si právem zasloužíte,
TAK SE TAKÉ UVIDÍTE !!!!!!!!!!

Kocouří mazlení
(Inspirováno mým mazlíčkem, kocourkem Uriáškem)

Můj kocourek nelení,
provozuje totiž moc rád KURZY KOCOUŘÍHO MAZLENÍ!!!!!!

Každý večer, vždycky směle,
chodí za mnou do postele.

Naježí vousky své a přivře očka :
"Takhle se nemazlí žádná Tvá kočka!!!!!!"
Přitiskne tělíčko, tvář hladí tlapičkou :
"Navždy už budeš mou milovanou paničkou".
Do ucha brouká mi kocouří písničku,
o tom, jak skvěle je v modravém kožíšku.

Když vrnící mi leží za hlavou,
všechny mé starosti do dálky odplavou.

Při jeho broukání do spánku upadám,
jak v Ráji kočičím náhle si připadám.

Než úplně usnu, mám jediné přání.
PŘIJĎ URIÁŠKU ZÍTRA ZAS, TVÁ LÁSKA MNE CHRÁNÍ !!!!!!!!

Jarní volání
(Inspirováno nám všem známým vřískotem roztoužených koček)

Přišlo jarní volání a s ním i známé kočičí mroukání.
Nedá se v noci spát natož snít,
v tom nočním hluku i mrtvola by musela vzhůru být.

Válejí se z boku na bok, mě už toho chytá amok.
Začne první, přidá se druhá a pak třetí.....
Chceme děti, děti - hodně malých dětí!!!!!!!!!!!!

Já však alespoň jeden rok,
nechci mít byt plný koťat - jako cvok :))))))))))
Chci alespoň "volné" jedny prázdniny
a ne stále hlídat kočičí maminy.

A můj mladý kocourek?
Tomu jsou "holky" zatím fuk,
spíš jej zajímá miska, než jak se chová kočičí kluk.
Chce se jen mazlit, papat a spát,
možná si s ostatními trošku hrát......
Nedala bych jej však za celý svět,
stejně nejde o to mít koťátka hned.

A nezávadný recept proti mroukání,
ten prostě není k sehnání :))))))))))
Snad jen špunty do uší a sousedé ať si klidně na dveře buší:))))))))

(pozn. na závěr - sousedé na nás samozřejmě nebuší, tak hrozné to zase není. Jen mne nenapadl jiný rým)

Sametová tlapička
(Inspirováno pohledem na kocourka Uriáška, který si hověl v mé posteli v poloze na zádech a světu ukazoval nejen bříško, ale i své sametové tlapičky)

Sametové tlapičky?
Ty mají jen kocourci a kočičky.
Ať běhají po poli, koberci či po mechu,
nebo letí přes kameny bez dechu.
Vždy mají sametové tlapičky.
Kdo? – No přec ty nejkrásnější šelmy – kočičky.

Však v něžné tlapce ukrývají se lité zbraně,
dávej dobrý pozor na ně!!!
S jejich použitím kočka nečeká,
co může čekat od „všehotvůrce“ – zlého člověka?

Však přátelství když projevíš,
drápky sotva uvidíš.
Vždyť Tvá milá kočička,
je přece MISS SAMETOVÁ TLAPIČKA.

Je předjaří
(Inspirováno procházkou v jarní přírodě)

Je předjaří,
sluníčku se ještě moc hrát nedaří.
Chvílemi ještě mírně zasněží
u kraje lesa i trošku sněhu ještě leží.
A u malých boroviček,
ve sněhu otisky maličkých tlapiček.

Běžel tudy kocourek či kočka?
Říká se, že kdo si počká, ten se dočká!!!
Šla tudy kočka z lovu snad,
či koťata si tu byla hrát?
Jen malé stromky, ty to ví,
však nikomu nic nepoví......

Vždyť Příroda, ta má své zákony
a lidské pachtění a mamon jsou vzdálené jí na hony!!
Chrání vždy své z divočiny děti,
když porozumíš, odvděčí se Ti...

Měj na paměti tato moudrých slova
a živá kočka ta, co před zlými se schová.......

Eleonorce
(Inspirováno smrtí mé perské kočičky Eleonor Terra felis)

Uhasla červená hvězdička,
byla jí naše milovaná červená peršanka Eliška.
Uhasla náhle a natrvalo
a nám velké, bolavé a prázdné místo v srdcích zbylo.
Už nikdy nepohladím její sametový kožíšek a nepolíbím její pikantní čumáček.
Odešel navždy náš milovaný chlupáček.

Byla to kočička namyšlená a věděla jak jí to sluší
a nepřipouštěla si, že má mírný předkus a trošku větší uši.
Však ve "slabých" chvilkách přišla přece jen,
pohladit tlapičkou tvář mou a popřát hezký den.

Chybíš mi strašně, kočičko má milá,
příliš velká rána mi v srdci po Tobě zbyla.
Chybíš mi víc, než můžeš jenom tušit
a bolest velká nedá se utišit.....

Však potkáme se za nějaký čas zase,
TY poznáš mne a já poznám Tě zase.
A budeme zas pospolu si žít - člověk a kočka - tak to má od věků do věků přece být....

Sbohem Eleonorko....................

Vánoce s kočkami
(Inspirováno Vánocemi)

Vánoce jsou tady, mé kočky řvou hlady.
Cítí rybu, nemá chybu.
I když každý všední den i ve svátek, zdobí tuňák misku všech mých koček a koťátek,
kapra mají raději, nemám na klid naději...........
Tajně poslední dny a noc, prosím SANTA FOUSE moc,-
-ať mé kočky chvilku spí, chystat Vánoce mě nechají!
SANTA FOUS mě neslyší, v noci šlapu na rozházené plyš myši.
Mé kočky tajně čítávají časopis "Kočičího Tima kutila" a já bych jeho i je nejraději vzteky zabila :)!!!
Jen co něco poklidím, můžu začít zas, koťata se chechtají : "Zuří jako ďas"..

Když poslední cukroví se snažím péct, všichni chlupáčci si musí do kuchyně také vlézt.
Musejí mi "pomáhat" a pozornosti mé se domáhat.
Vál je opět plný tlapiček, na zemi houf zamoučených kočiček, roztrhlo už třetí hrozinek balíček!!!!!!!
Teď je po kuchyni tlapkami honí, copak to tak z pokoje strašně zvoní?!
Vcházím dovnitř, strom jde k zemi, co to svítí mezi větvemi?
No jo, má tříbarevná kočička, chtěla podat andělíčka, co na větývce se houpal.
Mezitím malý kocourek do sebe půl metru ozdobného řetězu vsoukal.
"Počkej", varuji ho, "Tobě bude zle" a kocourek jen na nový koberec - blééééééééééééééé.
"Něco se Ti pálí" - koťata se v kuchyni smíchy válí..
Bože, moje cukroví - existuje zákon na Ochranu majitelů, kdo to ví?

Nakonec vše zvládnu, už nezuřím, chládnu...
Dárečky pod stromkem, vánoční pohodička. Kočičky kolem mne schoulené do klubíčka.
Nejmenší se ještě více přitulí a přání vříská do ticha fistulí.
"Přeji za všechny krásné Vánoce a ať se ve zdraví sejdeme i po roce"
Miluji své kočky a spolu s dárky i já jim přeji krásné svátky.
Je s nimi opravdu spousta legrace, ale odpočinout si přece jen půjdu do práce :)
Už se tam moc těším, ozdoby na stromek už po 50-té věším.
Přesto je však miluji, přežijem to SLIBUJI......